N/A
|
9. června 2012, 11:27
Dobrý den, chtěla bych vás moc porposit,jestli byste mohla ještě jednou osvětlit efekt, který nastane, když by někdo např. skončil po 1. fázi (např. 3 týdny) bez přechodu na další nebo např. 1 -2 týdny po 1. fázi jedl sice kaloricky málo,ale s velkou převahou sacharidů, tj. dočasné vynechání dalších fází. Byl by případný "nabírací" efekt na váze jen dočasný nebo by dotyčný skutečně hodně přibral na váze...a musel začít znovu? je to teoretický příklad, ale snažím se pochopit. Děkuji za váš čas. A.
Schematicky se to dá popsat takto: Pokud chcete zhubnout (za použití JAKÉKOLIV) metody (diety, léky na hubnutí, hladovka, atd), vždy to musíte zaonačit tak, abyste pokrátila energetický příjem. To jest, aby organismus dostal méně, než kolik potřebuje a byl tak nucen sáhnout si do vlastních rezerv. Hlavním přínosem bílkovinné diety je to, že si organismus nesahá přednostně do vlastních bílkovin, to jest do svalů, tohle jakoby "přeskočí" a jde rovnou na svůj vlastní zásobní bůček. V tom je ta genialita profesora Blackburna, že takovouhle blbost nejen vymyslel, ale ještě dokázal, že to funguje.
Znovu opakuji, že on svůj program nenazval "bílkovinná dieta", nýbrž "protein sparing modified fast", tedy "bílkoviny šetřící, modifikovaný půst" (kde "bílkovinami" měl na mysli svalovou tkáň organismu).
Takže pacient na bílkovinné dietě je v energetickém nedostatku a sahá si přednostně do energie z tukové a nikoliv svalové tkáně. To celé funguje na základě metabolického stavu, do kterého se dostane kumulovaným pojídáním bílkoviínných jídel, tedy tzv. ketózy. No a dál. Představme si, že všechno běží jako na drátkách, dotyčný pacient hubne a rozhodne se dietu ukončit. Co se stane? Jeho organismus je vyhladovělý. Pokud je klient dostatečně zabedněný a dostatečně nahluchlý, tak nebuide dělat to, co mu říkáme, to jest aby se vracel k normálnímu stravování POZVOLNA, tedy po jednotlivých FÁZÍCH. Den ze dne se začne cpát jako před dietou, protože na váze přeci vidí, že už má "svoje kila dole".
Jeho organismus na náhlou energetickou bombu reaguje tak, že si PŘEDNOSTNĚ vytvoří nové tukové buňky, protože si to celé vyhodnotí tak, že ho tenhle hladomor může potkat kdykoliv. Ta chyba rychlého návratu k normální stravě je tedy největší hrubkou ve všech dietních režimech. U bílkovinných diet ta nemívá tak strašidelné následky, horší je to u diet nízkoenergetických, kde si organismus dokonce vytváří nové tukové buňky ještě předtím, než si doplní svoji vyrabovanou svalovinu.
U těchto věčných dietářů se pak neustále zhoršuje poměr libové tkáně k tukové (svalů k bůčku) a v ordinaci před sebou míváme jedince, jejichž organismus je z poloviny tvořen tukem. To má jedinou výhodu, to jest tu, že kdyby je chytli lidojedi, tak je pustí, protože to jsou gurmáni a tučné nejedí. Jinak už to má jen samé nevýhody.
Snad je to takto jasnější. Závěr: Po každé dietě se musíme vracet k normálnímu stravování pomalu a pozvolně a zejména se sacharidy a s tuky musíme být hodně opatrní. Nic lepšího než proteinová dieta podle mě v této oblasti neexistuje.dr. Ryc