N/A
|
28. ledna 2009, 21:45
Dobrý den,
četl jsem,že při této dietě dochází v krátkém čase k nemalé ztrátě hmotnosti.Není to hlavně tím,že nedostatek glykogenu ve svalech vede ke ztrátě vody?A pak,když tělo spaluje tuk a žádné sacharidy na energii,uvolňuje se nitrogen,který je toxický.Ketóza způsobuje toxický stav a tělo reaguje tak,že se snaží tyto toxiny vyloučit spolu se zásobní vodou.Jedná se skutečně o ztrátu tuku nebo jen o ztrátu svalové hmoty a vody?
Váš dotaz je zajímavý, avšak vaše konstrukce je nesprávná. Zásobní glykogen ve svalech a játrech kryje energetické potřeby organismu v řádu hodin. Jeho vyčerpání nemá souvislost s úbytkem vody, jak by také mohl ? Organismus ztrácí vodu v souvislosti s biodegradací bílkovin. Dále není pravda, že tělo nedostává "žádné sacharidy". Složení našich přípravků, spolu s přijímanou zeleninou, garantuje přísun cca 50 g sacharidů denně, což je množství dostatečné k normální funkci CNS. "Toxický nitrogen" se ve zvýšené míře neuvolňuje, z Vaší představy by muselo plynout, že hladovkou se člověk otráví a zcela dehydratuje, což je naprostý nesmysl (doporučuji vyzkoušet v pokuse na sobě samotném). Další omyl je představa, že je ketóza toxická. Pletete si patrně ketózu s ketoacidózou, která vzniká nejčastěji u pacientů, jejichž organismus není schopen tvořit inzulin. Proto je diabetes u pacientů na inzulínu kontraindikací k nasazení proteinové diety. Obecně samozřejmě platí, že pacienti na proteinové dietě musí výrazně zvýšit přísun tekutin, mimo jiné proto, aby se zajistilo dostatečné vylučování nahromaděných ketolátek močí. Avšak pozor samotné ketolátky (kyselina betahydroxymáselná, acetoctová a další) jsou jednak energeticky velmi bohaté a jednak mají mírný psychostimulační efekt. Jinými slovy jde vždy o to najít přesnou rovnováhu, což chce ze všeho nejvíc určitou klinickou zkušenost.
V klinice používám ketogenní diety od roku 1993 a mám za sebou okolo 2000 redukcí a to i podstatných (80 a více kg). Nikdy jsem neviděl žádnou metabolickou komplikaci u pacientů správně diagnostikovaných, citlivě nasazených a laboratorně a lékařsky kontrolovaných. Jedna věc je biochemická teorie a druhá medicínská praxe. Teoreticky lze zpochybnit cokoliv a vždy k tomu najdete dostatek argumentů. Prakticky považuji proteinové diety za malý medicínský zázrak, navíc objektivizovatelný proměřením na bioimpedanšní váze, která nám jasně ukazuje, že pacienti hubnou rychle na úkor tukové a nikoliv svalové tkáně. Dr. Rýc